Prevence

Význam slova prevence

Prevence znamená předcházení nežádoucím jevům, zejména onemocněním, sociálně patologickým jevům.

Druhy prevence

Prevenci jako takovou lze rozdělit, a to na prevenci

1. primární
2. sekundární
3. terciární

Prevence primární

Primární prevencí rozumíme veškeré konkrétní aktivity realizované s cílem předejít problémům a následkům sociálně patologických jevů, případně minimalizovat jejich negativní dopad, včetně dalšího šíření. Primární prevence spojuje všechny aktivity zaměřené k tomu, aby kontakt s některým se sociálně patologických jevů vůbec nemusel vzniknout.

Aby primární prevence měla smysl, musí splňovat některé zásady efektivity:

• začíná co nejdříve a odpovídá věku,
• činnosti jsou co nejvíce interaktivní,
• zahrnuje podstatnou část žáků školního kolektivu,
• realizovaný program bere v úvahu místní specifika,
• program je komplexní a využívá více strategií (např. prevenci ve školním prostředí, mimoškolní prostředí i práci s rodiči),
• dlouhodobý a soustavný program obsahuje celé spektrum rizikového chování, ale dílčí aktivity jsou zaměřeny na konkrétní jev.

Jako neúčinnou primární prevenci označuje Metodický pokyn MŠMT k primární prevenci (2007) tyto činnosti:

• zastrašování, citové apely, pouhé předávání informací, samostatně realizované jednorázové akce, potlačování diskuse,
• hromadné aktivity nebo promítání filmu by měly být pouze doplňkem, na který by měl vždy navazovat rozhovor v malých skupinkách.

Primární prevenci lze ještě dále rozdělit na dvě nedílné součásti, a to na primární prevenci nespecifickou a specifickou.

 „Nespecifická primární prevence představuje základ a nosný prvek celého systému prevence, jde o volnočasové aktivity určené nejširším vrstvám dětí a mládeže, umožňující harmonický rozvoj osobnosti jednotlivce. Existovaly by i za absence sociálně patologických jevů“.

„Specifická primární prevence je realizována v rámci podpůrných programů pro rizikové skupiny, pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami jako prevence před exkluzí (vyloučením)“.

Co řadíme k rizikovému chování

a) předcházení zejména následujícím rizikovým jevům v chování žáků:

• záškoláctví,
• šikana, rasismus, xenofobie, vandalismus,
• delikvence,
• užívání návykových látek (tabák, alkohol, omamné a psychotropní látky) a onemocnění HIV/AIDS a dalšími infekčními nemocemi souvisejícími s užíváním návykových látek,
• závislost na politickém a náboženském extremismu,
• netolismus (závislost na virtuálních drogách – počítač, mobil, hry, televize, video) a patologické hráčství (gambling).

 b) rozpoznání a zajištění včasné intervence zejména v případech:

• domácího násilí,
• týrání a zneužívání dětí, včetně komerčního sexuálního zneužívání,
• ohrožování mravní výchovy mládeže,
• poruch příjmu potravy (mentální bulimie, mentální anorexie).

Další informace

• Minimální preventivní program
• Program proti šikanování